Značení lihu: Proč ministr Kalousek tahá poslance, průmysl i veřejnost za nos?

30.06.2013

Zavést sledování pohybu kontrolních pásek na lihoviny je bezprecedentní, neúčinné a drahé opatření, píše Jana Černochová.

Ve středu 19. června proběhlo v Poslanecké sněmovně druhé čtení vládního návrhu zákona o povinném značení lihu. V jeho rámci podala poslankyně Helena Langšádlová (TOP 09) pozměňovací návrh, který předpokládá zavedení radiofrekvenčního identifikačního čipu (RFID) namísto kolků bez čipů. Tento návrh následně v rozpravě podpořil i ministr financí Miroslav Kalousek. Poslanci se mají zákonem zabývat na příští schůzi. Na navrhované opatření reaguje poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS).

KOMENTÁŘ Jany Černochové / Diskuse o návrhu zákona o povinném značení lihu nepatřila k politicky nejsledovanějším událostem minulého týdne. Nicméně pozornost si zaslouží hlavně proto, že se v České republice chystá bezprecedentní, neúčinné, drahé, a tedy zbytečné opatření. Ministerstvo financí se totiž snaží zavést sledování pohybu kontrolních pásek na lihoviny. Na papírové pásky chce přidávat rádiový čip, který má být sledován v průběhu distribuce.

Deklarovaným motivem je boj proti padělání alkoholu. Nicméně reálný efekt proti padělání bude přinejmenším nulový, ne-li přímo záporný. Sledování výrobků známe například u cigaret. Pomáhá odhalovat místo, kde se výrobek z legálních zdrojů dostává do nelegální distribuce, aby končil v zemích s vyšším daňovým zatížením. Sledování alkoholu je opatření, které může zastavit dovozce, kteří se vyhýbají placení spotřební daně. Pašování je daňovým únikem, ale nepředstavuje riziko ohrožující zdraví spotřebitelů. V důsledku metanolové aféry u nás umírali lidé. Nikoli ovšem vinou pašování, nýbrž padělání alkoholu přímo na našem území.

Pro to, aby spotřebitelé získali jistotu o bezpečném původu lihoviny, není potřeba zjišťovat, přes jaké distribuční uzly se do obchodu dostala. Naopak je důležité poskytnout zákazníkům nástroj, jehož pomocí si budou moci ověřit, že výrobek pochází od poctivého výrobce. Jestliže celníci nebyli schopni metanolové kauze předejít, pak musíme kontrolu pravosti svěřit do rukou spotřebitelů. Budeme si ale každý nosit do obchodů vlastní důvěryhodné RFID čtečky? A budou padělatelé na čipy nahrávat informaci, že původ alkoholu je nepoctivý? To je poměrně nereálný předpoklad.

Kde je skutečný motiv?

Jaké jsou tedy skutečné motivy ministerstva financí k tomu, aby zavádělo sice působivé, ale drahé a neúčinné opatření? Proč chce vyvolat dojem, že problém řeší, aniž by ho skutečně vyřešilo? A proč nás poslance a naším prostřednictvím i veřejnost tahal pan ministr Kalousek za nos při zdůvodňování tohoto návrhu minulý týden ve sněmovně?

Mluví-li pan Kalousek dojemně o ochraně poctivých před nepoctivými, pak ale dělá přesný opak. Na problém padělání ordinuje řešení proti pašování.Navzdory tomu, co z jeho úst zaznělo, Evropská unie neuvažuje o zavádění čipů pro sledování lihovin. Také neplatí, že by se RFID čipy k podobnému účelu někde ve světě používaly, protože jejich technické vlastnosti to neumožňují. Tekutina totiž podobně jako kov ruší jejich signál. Co může fungovat u textilu, nemůže fungovat u lihovin. Proto je težké uvěřit slovům pana ministra o tom, že v zemích, kde systém zavedly, stoupl výběr daní o 10 až 20 procent. Takové země totiž nejsou.

Mluví-li pan Kalousek dojemně o ochraně poctivých před nepoctivými, pak ale dělá přesný opak. Na problém padělání ordinuje řešení proti pašování. Zdražuje současnou kontrolní pásku na dvou- až šestinásobek. Na bedra poctivých výrobců klade další povinnosti a finanční náklady v řádu stovek milionů korun ročně. Mezitím nepoctiví budou nadále pančovat alkohol, prodávat ho pod pultem za přihlížení kontrolních orgánů v jeho kompetenci. Skutečný prospěch z opatření budou mít tedy jen dodavatelé čipů.

Přitom stačí pokračovat v tom, co už dnes výrobci alkoholu dobrovolně poskytují. Možnost pomocí kombinace čísla kontrolní pásky a čísla šarže.

Článek naleznete na www.ceskapozice.cz